Král byl ušlechtilý muž a věděl, jaký je Hloupý Honza blbec, tak mu dal jednoduchý úkol. Měl posbírat kobylince v královské stáji. Úkol to byl vskutku jednoduchý, jenže to nikdo nechtěl dělat.

Už od rána raníčka mě jalo podezření, že se něco stane. Hned co jsme se vrátily z čuraní, mě pánička začala pulírovat packy a pořád mi opakovala, ať si už ani nelehám, že hned pojedeme. A to mi bylo divné. Každé ráno po snídani si totiž ještě dám s pánikem dvacet chrupkáníků. Hezky se mu uvelebím na břiše, má ho krásně měkké, a odpočívám a trávím snídaňku a sladce zařezávám. Dnes ale ne.

Čau ségra, máš se? Já celkem dobrý. A co ona? Zatím to jde, pořád se scházíme. Jenom mám strach, že to začínám trošku nezvládat. Ona je pořád atraktivní, úspěšná v práci, muži ji obletují, a já, ty víš jak teď žiju, to člověku na sebevědomí nepřidá.

Už jsem si asi vzpomněla, kdo já vlastně jsem. Ale trošku jsem z toho ještě zmatená. Do oken se už dere ranní sluníčko, už jsem se byla vyčurat a už jsem i hodila bobka a už jsem i posnídala a voblízla kelímek od jogurtu, který snídala má pánička, ale ještě si to pořád tak nějak nemůžu zcela urovnat v hlavince.